HISTORIE_VIZE
Z dostupných pramenů je známo, že již před dvěma tisíciletími hrály "vznešené kruhy" v Japonsku hru, k níž používali pružných míčků, pálek i stolů. Tam byly položeny základy ke hře, ze které se postupem času vyvinul sport širokých vrstev obyvatelstva téměř všech států světa. Nápisy z jeskyně v Yenamu (Čína) ukazují, že stolní tenis v prapůvodní podobě byl znám v Číně v dobách dávno minulých. Gumový míček, jímž byl původně stolní tenis hrán, nás zavede k historii kaučuku u starých Mayů. V Hondurasu ve zbytcích chrámu Boha dešťů se našlo mnoho kaučukových míčů - pružné koule nazývané „batos“ se používaly při hrách Toltéků.
V Evropě kronikář Donato Valuti z Florencie píše, že roku 1350 Tommasi di Lipaccio přinesl z Paříže novou hru, zvanou "a teneo". V Anglii se vyskytuje název tenis až v 15. století. Přenesením této hry do uzavřených prostor vznikl stolní tenis jako závodní hra. Rozšíření stolního tenisu zaznamenáváme koncem 19. století v Anglii. V roce 1884 vydalo nakladatelství F. H. Ayres první směrnice pro stolní tenis "Miniatur indoor lawn tenis game" (volně přeloženo "Miniaturní tenisová hra uvnitř").
V roce 1886 inzerovalo toto nakladatelství další katalog "Parlour lawn tenis" (salonní tenis) jako populární hru přizpůsobenou pro používání v salónu. Hra se začala hrát kolem roku 1891, kdy pan James Gibb přiměl Johna Jaquese, sportovního výrobce, aby zaregistroval název "Gossima" pro verzi této hry, k jejímž účelům se prvně používalo kaučukových míčů do doby okolo roku 1900, kdy byly na svět uvedeny míče celuloidové, které Gibb přenesl z USA. Tyto dokonalejší míče postupně vytlačovaly dříve užívané míče kaučukové. J. Jaquesovi bychom měli přisoudit mnoho zásluh za pokrok a rozvoj této hry, ke kterému ho vedl pouze obchodní zájem.
Přesně byla hra "Gossima" registrována 16. července 1891. Soubory s názvem "Gossima" nebo "Ping-pong" se datují asi do konce 90. let 19. století, jak je známo. Zpočátku nešla vůbec na odbyt, ale jakmile změnil její jméno na PING-PONG, kde ping představoval zvuk míče na stole a "pong" zvuk duté pergamenové pálky, prodávala se s velkým úspěchem. Hrálo se pálkami z pergamenu, později dřevěnými, s gumovými nebo korkovými míčky. První pravidla byla vydána v roce 1884. Sportovní hrou se ping pong stává v roce 1899, kdy Angličan Gibb zavedl celuloidový míček.
Firma J. Jaques také vyrobila první stolní tenisovou soupravu v roce 1898. Léta 1899 - 1904 se v Anglii stala lety ping-pongové horečky. Vše možné bylo spojováno se jménem nové hry. Ping-pongové čaje, ping-pongové písně, ping-pongové košile, ping-pongové tance apod. V roce 1902 se začaly vyrábět nové pálky s povrchem z vroubkované gumy - šlo o patentovanou pálku Bryana Atropose. První ping-pongový klub byl založen roku 1901 v Londýně a ještě téhož roku se konal i první ping-pongový turnaj.Stolní tenis je příkladem, jak změna názvu nové věci může přinést její širokou oblibu. Jediný obchod, kde se tato hra objevila, bylo známé hračkářství Hamley's v Regent Street v Londýně. Dnes je v okolí Regent Street několik restaurantů Ping Pong, kde si může dát např. čaj z jasmínového i jiného květu.
Od 19. století se začal stolní tenis dostávat do střední Evropy a tím i k nám. Velký rozmach nastal po 1. světové válce, kdy se stolní tenis rozšířil na téměř všechny kontinenty světa. Mezinárodní federace stolního tenisu - ITTF byla založena v roce 1926 v Berlíně. Rok 1926 se považován za definitivní přerodu stolního tenisu v „seriózní“ a mezinárodně uznávané sportovní odvětví, kdy byla u příležitosti mezinárodního turnaje založena Mezinárodní federace stolního tenisu (krátce ITTF). Zakládajícími státy byly Německo, Anglie, Rakousko, Maďarsko, Švédsko a Československo.
Turnaj z roku 1926 je dnes ostatně uváděn v historických tabulkách jako první mistrovství světa. Všechny zlaté medaile (dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen a soutěž mužských družstev) zde získal tým Maďarska, který pak suverénně vládl mezinárodním turnajům dalších deset let. Nejslavnějším představitelem tohoto „maďarského“ období je Viktor Barna, který je co do počtu medailí z mistrovství světa nejúspěšnějším stolním tenistou všech dob.
Za počátek zlaté éry československého stolního tenisu je považován rok 1932, kdy mužské družstvo v čele se Stanislavem Kolářem přivezlo zlatou medaili z mistrovství světa a jako první tak narušilo maďarskou hegemonii.
V tomto roce byla již první exhibice stolního tenisu v Jindřichově Hradci, kde vystoupil Bedřich Nikodém, v letech 1929-1933 člen reprezentačního mužstva ČSR a a o rok později účastník mistrovství světa ve stolním tenisu v roce 1933 v Praze, tzv. Swaythiling Cup a mimo jiné také autor písní „Je po dešti, Modré balonky, Mám malý stan, Barborka a dalších“.
Evropská unie stolního tenisu - ETTU byla založena v roce 1958 v Budapešti a mezi zakládající členy patřilo opět tehdejší Československo. Dnes patří stolní tenis mezi nejrozšířenější sporty na světě a jeho sportovní hodnotu uznal i MOV na svém zasedání v Praze v roce 1977 a zařadil ho mezi olympijská sportovní odvětví. Vývoj stolního tenisu jakožto hry je úzce spjat s vývojem pálky.
Používáním různých druhů pálek se charakter a technika hry měnily z pasivního nenáročného pojímaní hry až k dnešní aktivní dynamické, technicky a sportovně náročné hře. Dřevěná pálka se používala od roku 1889 do prvního MS 1926 v Londýně. Ve hře převládal takzvaný halfvolejový úder, který se zahrával bezprostředně po odrazu míčku od stolu bez rotace. Od tvrdé a dřevěné pálky se míček poměrně hlučně odrážel a nebylo možné ho nějakým způsobem usměrňovat. A tak v roce 1926 vymyslel jeden Angličan vroubkový potah, který se nalepil na pálku. Pálka tak umožňovala rotaci míčku a uplatnění úderu (drajv, smeč, čop, šlajz atd.) i rotovaných podání. Tento druh potahu se pak používal až do roku 1951.
Pálka se dále zdokonalovala, hra se stala útočnější, pestřejší a i lákavější pro diváky. Postupně se také vytvářely různé systémy hry a úderové kombinace. Avšak ve 30. letech nastal odklon k obranné hře. Používala se vyčkávací taktika a hra se tím pak prodlužovala. A tak se zavedla pravidlo časového limitu. Poté se v letech 1952-1959 u Japonských hráčů objevila pálka s takzvaným houbovým potahem. Tato pálka však přivedla značné problémy, protože míče od odrazu od takového potahu byly nekontrolované, údery neslyšitelné, rotace nepředvídatelná a tím i reakce hráčů značně ztížené. A tak řada členských států ITTF požadovala zákaz houbového potahu, ale místo toho byl tento druh potahu standardizován a i nadále se používal. V letech 1959 - 1969 se začala používat pálka s takzvaným sendvičovým a softovým potahem. Od roku 1970 se až do současnosti používají potahy, které jsou určeny pro moderní hru, která je velice rychlá.